Mlsání bez výčitek: MARLENKA

Dnešní „rainy day“ jsem se rozhodla zlepšit chutným moučníkem. Jedná se o zdravou verzi tolik oblíbené MARLENKY.  Tento dezert si můžete dopřát bez výčitek, protože se skládá z kvalitních ingrediencí. Není vůbec náročný na přípravu, a když se vše povede jak má, budou se vám dělat boule za ušima! :D

BUDETE POTŘEBOVAT:

na těsto:    150g ovesných vloček/ovesné mouky

                   3 lžičky medu

                   perníkové koření

                   skořice

                  ¼ kypřícího prášku do pečiva

                  1 vejce

                   mléko (podle konzistence)

na náplň:    1 měkký nízkotučný tvaroh

                   2 lžičky medu

                  

posypka:     nasekané vlašské ořechy

                   nastrouhané těsto

                   skořice

POSTUP:

V misce smíchejte ovesné vločky/ovesnou mouku, 3 polévkové lžíce medu, jedno perníkové koření, jednu čtvrtinu kypřicího prášku do pečiva a jedno vajíčko. Přidejte trochu mléka (záleží na konzistenci těsta). Plech si vyložte pečícím papírem a z těsta vytvořte 5 úzkých koleček. Vložte do trouby a pečte zhruba 5-10 minut. Placky si opravdu hlídejte, ať nedopadnete jako já. S těma svýma bych mohla zabíjet :D

Zatímco se placky pečou, připravte si náplň. Do nové misky vyklopte 1 vaničku tvarohu a 2 lžíce medu. Smíchejte a dejte do lednice.

Upečená kolečka nechejte vychladnout a nasekejte si ořechy, k nim pak přidejte skořici. Po vychladnutí koleček jedno z nich nastrouhejte a přidejte k ořechům. Zbylá čtyři kolečka pomažte náplní a poskládejte na sebe. Náplň dejte i po strachách a nahoru a posypte směsí ořechů a nastrouhaného kolečka.

A voilà, můžete servírovat!

můj "fešák" :D

Kokina v kapse

Chtěla jsem mít děsně zajímavý nadpis. I’M ALIVE, I’M BACK, ZOMBIE ON THE BOARD…originalita level 1000. Takhle by to vážně nešlo. Po těchto trapných pokusech a půl hodině čumění  „do blba“ jsem rezignovala. Pokud to někoho bude zajímat, tak si to přečte bez ohledu na název.

Nedávno jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych se zase zpátky vrátila k blogování…čirou náhodou/ze zoufalé nudy jsem si zadala do strýčka „Gůgla“ svoji adresu blogu a s lehkým vzrušením čekala, co se stane. Byl tam! Nikdo mi ho nesmáznul, neukrad a nezablokoval. Začala jsem si pročítat staré články a padla na mě nostalgie…

"Jsem osmnáctiletá tvrdohlavá blondýna a chci bydlet na Manhattanu." Tohle jsem o sobě napsala dva roky zpátky. Musím se smát. Sebevědomí mi opravdu nechybělo. Možná ani nechybí, ale momentálně se na to dívám maličko reálněji. Přece jenom člověk na střední škole si myslí, že na něj všude čekají s otevřenou náručí (někde možná, ale v ČR určitě ne). Já byla stejná. Teď použiju slova mojí babičky, ale „kočky ve světě opravdu medem nes*rou.“

Je mi 20. Blondýna jsem pořád. Ale na Manhattan to nevidím. Co se za tu dobu stalo? Spousta věcí. Loni touhle dobou jsem maturovala. Další nostalgie. Nervy, stres, papírnictví v pokoji a pak…neskutečná úleva. Bylo to tam! Další zastávka? Vysoká – obor angličtina. Anglinu jsem milovala, byla v ní dobrá, tak why not? OMYL! Studium nebylo takové, jak jsem si představovala…tuna teorie, komunikace žádná. Jsem abnormálně společenský tvor, který potřebuju něco tvořit a ne sedět a hloubat nad tím, jak se vyvíjel jazyk. Děkuji, nechci. Zbytečně promarněný rok. Ne, beru to jako zkušenost, kterou jsem si musela projít. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, asi by mě to tam pořád lákalo. Co teď? 3. června mě čekají přijímačky na obor marketingová komunikace. Uvidíme, jak to dopadne. Tfuj tfuj, držte pěsti.

Nebudu tady sepisovat srdceryvné story, čím vším jsem si prošla. Tolik času opravdu nemám. A proto se chci přehoupnout k jádru věci. Tento blog bude zaměřený (tak jako v minulosti) na můj život, postřehy, zkušenosti, recenze, recepty, fotky… cokoliv, co mě napadne. Sem tam si vyleju srdíčko, zanadávám, whatever. Prostě takový normální život dvacetileté holky.

Ať už to bude náhoda, nebo cílená návštěva, doufám, že se vám tu bude líbit :)

Holiday time

Ahoj holky,
tak co, jak prázdninujete? Já si teda užívám každý den, protože tohle jsou mé poslední středoškolské prázdniny. Od září nastane velké šílenství zvané "příprava na maturitu" a to už si teda moc zábavy neužiju. Takže se snažím pořádně vybouřit, ať se do té školní lavice vrátím krotká jako beránek.

V pátek za mnou přijela kamarádka, původně to bylo jen na jednu noc, ale jelikož je stejně velká pařmenka jako já, odjížděla až v neděli večer. Co se dělo během těch dní, je raději lepší nevědět. V pondělí jsem zase jela za další kamarádkou, má nové štěňátko fenečku Meggie, takže jsem ji musela bezpodmínečně vidět. A hádejte co? Protože byla tak roztomilá, doma jsem byla až další den.

Dneska je středa a já sedím doma, není možné :D Večer se ale možná něco vykoumá, mám už jisté plány. Sice bych měla raději zůstat u rodinného krbu a pořádně se vyspat, protože od zítřejšího odpoledne až do neděle jedu s kámoškou na festival Masters of Rock, ale unudila bych se k smrti. Těšte se na fotky!

Meggie, andílek s ďáblíkem v těle. Její polohy ve spánku nikdo nechápe :D

Friday with Billy Talent

Milé čtenářky,
hrozně moc se omlouvám za neaktivitu, ale nějak nestíhám. Člověk si řekne prázdniny-kupa času, ale není tomu tak. Snažím se dělat milion věcí současně a na blog není ani minuta. Ale slibuji, že vše uvedu zpátky do starých kolejí a bude to tady šlapat jako hodinky.

Dneska se chci stručně vyjádřit k pátečnímu Topfestu a koncertu Billy Talent. Jsem dítě štěstěny a pokaždé, když jedu na nějakou oblíbenou kapelu, dostanu se přímo pod pódium. I tentokrát se mi to podařilo. Takže jsem si to užila na maximum, bonus navíc-Bena jsem viděla docela zblízka (nebýt těch zátaras, skočím mu okolo krku). Koncert měl nepopsatelnou atmosféru, z kluků vyzařovala energie a myslím, že si to užili jak fanoušci, tak i oni. Dokázala bych o tom klidně napsat i 10 A4, ale nechci vás nudit, takže to zakončím tím, že jsem nadmíru spokojená a doufám, že si tento zážitek brzo zopakuju :))

Jako správná fanynka jsem si dovezla tričko, jestli budete chtít, můžu vám ho ukázat v dalším příspěvku. S focením to bylo horší, udělala jsem dobře, že jsem nechala zrcadlovku doma. Šance, že by přežila bez úhony, byla téměř nulová. Společnost mi dělat starý digitál, který po pátém snímku hlásil vybitou baterku, hajzlík jeden. Něco blejsknul, ale moc se nepředvedl :D

It's coming

Tak konečně jsem se dočkala, dneska po obědě vyrážím s kámoškou a taťkou na Topfest do Piešťan. Právě tady se budou mít koncert moji milovaní Billy Talent. Nevím co k tomu víc dodat, těším se maximálně, zároveň se bojím, jsem nervózní, chce se mi smát a brečet štěstím. Ano, začínám magořit :D

Včera tam byla moje spolužačka na Iron Maiden a prý to bylo hrozné psycho. Hlava na hlavě, lidi úplně šílení a jelikož je hrozně maličká, nic neviděla. Naštěstí já mám tu výhodu, že si můžu se svojí výškou pískat. Ale jeden nikdy neví, jak to dopadne. Chtěla jsem si vzít zrcadlovku, ale copak můžu? Je velká pravděpodobnost, že jak všichni máchají rukama, tak by mi urazili objektiv, anebo další možnost, že bych ho v té tlačenici ani nevytáhla z obalu. Takže radši si budu užívat a skákat s davem, než abych si pořád hlídala tašku! Čas utíká jako splašený a já pořád sedím na zadku a básním tady. Holky mějte se krásně a myslete na mě. Snad se nestanu další ušlapanou obětí! :D

Jednu věc vím naprosto jistě, na dnešní den hned tak nezapomenu!

zdroj: google.com

Party until tomorrow

Ahoj holky,
jak už jsem se v minulém příspěvku zmiňovala, sobota byla ve znamení párty se třídou. Aspoň jsem si myslela, že bude. Přijela jsem do města a ještě než jsem se spolu s kámoškou vydaly na onu velkolepou akci, šly jsme k ní domů. Nechala jsem si tam věci na spaní, ještě se trochu zkulturnila a mohlo se jít. Byla už tma, před náma dlouhá cesta (kamarádka bydlí v odlehlejší částí města a šly jsme pěšky) a společnost nám dělala láhev vína. Samozřejmě jsme ji po pár metrech otevřely, protože za prvé jsme měly žízeň a za druhé, střízlivé bysme celou trasu pěšky neušly.

Cesta nám ubíhala asi tak rychle jako víno a ani jsme se nenadály a před náma se objevil klub, ve kterém měla údajně být na skvělá akce. Měla no. Před vchodem stálo asi pět lidí, z toho dvě naše spolužačky. Naivně jsme zaplatily vstup (chlap u dveří nám dal balíček bonbonů a poukaz na popcorn zdarma-aspoň něco) a poté zjistily, že uvnitř je to ještě větší bída než venku.

Asi to bylo tím vínem, nebo šokem, že v klubu nikdo není, ale napadlo nás, že v nedaleké vesnici je pouťová zábava, která bývá jedna z nejlepších v okolí. No jo, ale jak se tam dostat? 10 km není jen tak. Budeme stopovat, navrhla kámoška. Musím podotknout, že tohle by mě za střízliva nikdy nenapadlo, zvláště ne po tom, co se neustále v novinách píše, jak nějací úchyláci znásilnili a zamordovali stopařky. Bohužel ale jiný způsob, jak se dostat na tu akci nebyl. Takže jsme to riskly. A vyšlo to. Zastavilo nám hned první auto, v kterém jela nějaká povedená partička. Že neuhádnete kam jeli? Přesně na tu samou zábavu jak my :D Tohle štěstí není třeba komentovat.

Zábava byla skvělá. Přesně jak se říká-neplánované akce, nejlepší akce. Pařily jsme až do rána a problém nastal až tehdy, když jsme zjistily, že se nemáme jak dostat zpátky. Naštěstí se našla nějaká dobrá duše v podobě bývalého spolužáka od kámošky, který nám nabídl azyl. No neberte to. Ráno nám bylo trošinku trapně, když jsme se potkaly s jeho rodiči. Přece jenom, muselo to vypadat zvláštně, když si jejich syn dovede domů dvě holky. Třešničkou na dortu bylo to, že jsme se i s tím klukem šli podívat na pouť. Bez tureckého medu by to nešlo! A bonus navrch? Jeho rodiče nás pozvaly na oběd a pak nás ještě hodili domů. Fakt se stydím, ale na druhou stranu to byla hrozná sranda :D

sladkosti z poutě/ je třeba doplňovat tekutiny/ památka na nejtrapnější klub

Summer holiday

Ahoj holky,

ozývám se po menší pauzičce a poslušně hlásím, že mi dnešním dnem začínají prázdniny. Vysvědčení dopadlo, tak jak dopadlo, vyznamenání nebylo, ale žádná hrůza se taky nekonala. Jsem spokojená a můžu si s čistým svědomím začít užívat své poslední středoškolské holiday.

Zítra jedu na školní party. Letošní maturanti pronajali jeden klub a všichni jsou zváni. Jak je známo, maturanti a právě naše třída jsou největší „alkáči“, takže to bude ve velkém stylu. Takový krásný prázdninový start. Naštěstí budu spát u kámošky, takže nemusím moc řešit, jak se dostanu domů.

Když budu hodně předbíhat, tak příští pátek mě čeká v Piešťanech Topfest, kde vystoupí moji milovaní Billy Talent. To, že se hrozně těším snad už ani nemusím dodávat. Slibuju, že všechno budu fotit a pak udělám speciální post, jak to všechno dopadlo. Tajně toužím po fotce s Benem Kowalewiczem, ale pochybuju, že se mi to splní. Když ne, tak si aspoň koupím tričko!:D

Minule jsem se zmiňovala o tom, že jsem potkala jednoho fajn kluka a probíhaly nějaké plány ohledně kina. No dopadlo to tak, že se z toho kámoška vykroutila a celé to nějak vyšumělo. Na druhou stranu jsme se bavili o tom, že zajdeme ven. Vlastně to bylo spíš tak, že on mi to oznámil a čekal na mou reakci. Možná si teď budete říkat, že jsem kráva, ale odpověděla jsem mu ve srandě něco v tom stylu, že to nemá brát jako jistou věc, že jsem ještě nesouhlasila. Asi takovou reakci nečekal, ale prostě jsem nechtěla, aby to vypadalo, že se ho nemůžu dočkat. Teď si tluču hlavou do zdi, protože po poslední debatě mám pocit, že žádné „randíčko“ ani nebude. Ne že by se jeho chování nějak změnilo, ale je prostě můj holčičí pocit. Že my ženské se musíme ve všem pitvat…:D

A ještě jedna maličkost, v úterý si jedu vyzvednou řidičák. 20 dní uběhlo jako nic a konečně už můžu drandit po silnici s nosem nahoru. Krásně mi to vyšlo :)

pohárujem/ koktejlujem/ když pijem frappé, tak asi frappujem :D/ grilujem